Napsala jste to pěkně barvitě... ale mám jisté výhrady.

Za prvé - problém je již ve vymezení a definici pojmů sociopatie/psychopatie. Jsou používány dost vágně. V odborné literatuře se pod těmito pojmy rozumí poruchy osobnosti. Konkrétně pro sociopatii pak disociální porucha osobnosti. Přičemž pojem psychopatie je někdy užíván jako synonymum sociopatie, někdy je chápán v širším slova smyslu a někdy úplně jinak (např. něco na hranici psychózy). Není v tom mezi vědci a psychiatry úplná shoda. Nicméně to, co jste popsala, odpovídá právě oné disociální (antisociální) poruše osobnosti.

Za druhé - nyní vyjádřím pouze svůj osobní názor, ničím nepodložený. Myslím, že obecně je s udělením takovéto diagnózy spjatá jistá kontroverze. Ptám se - jak onoho sociopata skutečně poznáme? Existuje nějaký spolehlivý objektivní ukazatel? Nějaký marker v krvi? Vidíme něco na zobrazovacích metodách - CT, MRI apod.? Nic takového neexistuje. Diagnózu stanovujeme pouze na základě povahových vlastností jedince. A zde je ta kontroverze. Může nastat celá řada bias. Záleží, kdo hodnotí, jak hodnotí, jak dobře zhotoví anamnézu atd. Nálepku sociopata můžeme přidělit celé řadě lidí z našeho okolí. Ale známe skutečně jejich vnitřní pohnutky? Víme jistě, že nedisponují jistými emocemi či svědomím? Lidé mají různý charakter s různě vyjádřenými charakterovými vlastnosti a jakmile někde uměle vytvoříme hranice - zde je nemoc a zde už není - dopouštíme se více či méně nepřesností. Jinak řečeno - logicky pak existuje nemálo diagnóz tzv. na ''hraně'' - jsou to sociopati či nejsou? A jsou tito jedinci s méně vyjádřenými emocemi skutečně nemocní? Vždyť je samé nic netrápí. Dá se říct, že mají jistou (evoluční) výhodu. Pak můžeme také hypotetizovat, že takoví jedinci se jaksi naučili býti méně emotivní - jelikož jim to třeba přináší jisté výhody. Jsou pak tito jedinci také nemocní?

No asi chápete, co tím chci říct. Myslím, že tato diagnóza je dosti sporná a někteří tito ''nemocní'' jedinci dost možná mohou být normální zdraví lidé. Samozřejmě čest výjimkám.

Katerino, co, co popisujete, spise "pasuje" na psychopata (nebo i psychopatku, mame bohuzel jednu takovou v pribuzentvu) nez na sociopata. Sociopati vetsinou postradaji charisma psychopatu, z me vlastni zkusenosti (pracoval jsem 17 let ve forenzni psychiatrii a setkal se dost casto s takovymy lidmi) bych sociopata nazval psychopaem, trosku cinknutym skutecnou dusevni poruchou, casto mirnejsi formou schizofrenie. Zatimco vetsina psychopatu se nedopousti zavaznych zlocinu, je prevazna vetsina sociopatu casovana bomba, neni otazka, jestli "vybuchne", ale je otazka, kdy ten vybuch nastane protoze on opravdu drive nebo pozdeji nastane.

Dane, děkuji Vám za odborný názor. Máte pravdu v tom, že psychopat je více chladnokrevný, klidný a dopředu kalkulující, kdežto sociopat jedná emotivně a v afektu, tedy jak píšete " je otázka, kdy výbuch nastane". Nicméně obě dvě tyto skupiny, psychopat i sociopat, mnoho charakteristik sdílí. A jeden zásadní rozdíl je také ten, že psychopatem se člověk narodí, kdežto sociopatem se stane v průběhu života jiným zaviněním - např. traumatem, špatným zacházením v dětství nebo poraněním mozku.

Píšete, že jste pracoval v tomto oboru. Velmi by mě zajímala jedna věc - předpokládám, že vyléčit se tato porucha nedá. Lze ji nějakým způsobem zmírnit? Děkuji Vám za odpověď.

, děkuji za blog. Na tohle téma jsem četla, že magnetická rezonance, či EEG zobrazuje změny na mozku těchto jedinců. Přičemž ale jednohlasně praví, že mezi nemocné nelze tyto lidi řadit. Změny na mozku jsou ale dle mého velmi často zodpovědny za chování lidí. Chybný vývoj ve strukturách mozku, špatná "komunikace" mezi mozkovými centry, hormonální nerovnováha všech hormonů, spouštějících se z mozku....... Snažím se hledat odpovědi na tuto složitou a zároveń smutnou problematiku, která ničí - jak okolí, tak i samotného takového člověka. Svého času jsme potkala takového člověka. Vykazoval přesně to, co popisujete. A právě ty lichotky a vůbec ten projev mi byl podezřelý. Za krátkou dobu se ukázalo, kým je. Díky Bohu se to obešlo bez jakýhkoliv ztrát, či újmy. Jedna věc mi ale byla podezřelá a hovořící směrem k jakémusi snad i soucitu s ním: vždy, když docházelo k tomu, že se začínal uchylovat právě k těm projevům, ktreé by psychiatr klasifikoval jako sociopatii, tak tomu předcházela silná bolest hlavy, která kolikrát přecházela do migrény. ty stavy přicházely a odcházely. Po jisté době jsem se dověděla, že ten člověk měl problémy už od dětství a měl za sebou odsezeny tři roky za finanční podvod. Je to opravdu velmi hlubinná problematika.

Paní Beáto, děkuji Vám. Také mě tato problematika, v dnešní době málo probádaná, velmi zajímá. Sociopatie je děsivá porucha, nicméně si ji ten člověk nevybral. Bohužel často není způsob "jak pomoci" ani jemu, ani okolí.