Ageismus aneb "ti už spolu dávno nespí, vždyť jsou staří!"

Společenský předsudek vůči stáří. Diskriminace na základě věku. Definicí a frází tohoto pojmu lze najít více, ale všechny mají společný základ - negativní postoj ke stáří. K tomu krásnému a důstojnému stáří.

Ageismus je schovaný za mnoha činy a zkreslenými představami o starých lidech. Myšlení lidí je plné předsudků vůči seniorům. Vždyť jsou všichni stejní. Trpí nemocemi. Bydlí izolovaně od společnosti. Jsou oškliví. Potřebují péči. Společnost ekonomicky zatěžují. Jsou zbyteční.

Kdyby se lidé podívali na tuto problematiku do hloubky, viděli by spoustu věcí jinak. Samozřejmě, spousta lidí je nemocných (a řekla bych, že ve svém věku již na to mají právo), ale znám spoustu seniorů, kteří čiperně běhají po zahradě a stíhají více než mnozí mladí. Využívají svých životních zkušeností a znalostí a dokážou vyrábět, vařit, šít, plést, zavařovat či sušit. To, co my kupujeme v supermarketech, oni si s přehledem obstarají sami. Tak jak na to byli celý život zvyklí. Navíc nevlastní ten nešvar "prázdného" času u mobilů, počítačů a jiných dnešních technologií.

Nevěřím tomu, že senioři nežijí sexuálním životem. Ten jejich tajemný úsměv a spokojený vzájemný pohled po poledním spánku nebo rychlé přerovnávání postelí během dne. To my si tvrdohlavě myslíme, že zodpovědně naplňují potřebu spánku a usilují o pravítkové narovnání peřin. Známá herečka Jane Fondová prohlásila: "Jsem ve třetí fázi života a nikdy jsem nezažila lepší sex." Senioři se nemilují tak často, jako mladí lidé, ale stále mezi nimi intimnosti probíhají. Navíc už vědí, co chtějí a nebojí se o to říct.

Že jsou senioři oškliví? Zkuste si do vyhledávače zadat slovo "stáří" a najeďte na obrázky. Veselí, milující, hraví. Zachmuření s životními zkušenostmi. A ty jejich ruce. Dotýkající se jedna druhé. Řekněte sami, není to nádhera? S přehledem bych vedle sebe postavila dvě fotografie. Na jedné nemluvňátko, na druhé stará babička. Dva protiklady, a přesto tak krásné. Jedna je na začátku života, druhá toho spoustu prožila a může své zkušenosti předávat dalším generacím.

Je obdivuhodné, jak senioři dokáží žít jednoduchým, a přesto plnohodnotným životem. Jak sami říkají, mají již něco za sebou a vědí, jak je honička za penězi a mocí nesmyslná. Jejich klidný způsob života nám často připadá jako "nicnedělání". Díváme se na ně svýma uspěchanýma zaměstnanýma očima a nedokážeme je pochopit. Díky klidnějšímu způsobu života si dokáží uchovat pevné duševní zdraví. Nicméně velkou roli zde hraje kontakt s rodinou. I přes svůj zavedený způsob života potřebují cítit, že nejsou sami a naopak, jsou zde lidé, kteří se o ně zajímají a zajímat budou. 

Jedním ze zdrojů ageismu je strach lidí z jejich vlastního stárnutí a stáří. Možná kdyby si lidé připustili, že s každým rokem se posouvají dále v životě a nehrozili se každé vrásky a šedivého vlasu, byl by lepší i obecný postoj ke stáří. 

A abych si i já z toho něco odnesla, nebudu dnes večer zkoumat v zrcadle přibývající vrásky, protože jestliže tam jsou, tak tam prostě mají být!